Podporou produkce skleníkových plynů CO2 přispíváme k akceleraci globální změny klimatu. Podporujeme automobilový, letecký a fosilní průmysl.
Skrze sucho, záplavy, zesílené bouře, hladomory a další dopady změn klimatu vytváříme příznivé prostředí pro snižování stavů chudých.
Klesající stavy chudých uchrání nejbohatší před hrozbou socialismu a vysokých daní. V době nastupující automatizace průmyslu již zkrátka není pro chudé žádné využití.

Vlivem spalování fosilních paliv a vypouštění CO2 je dnes globální oteplení na úrovni jednoho stupně Celsia. Jenom tak málo stačí a už nyní vidíme kolabující lesy - smrky, modříny, borovice, ale i ořešáky a duby. Naším cílem jsou 2.5 až 4°C.

Tím, že do ovzduší každý rok vypouštíme skoro 40 miliard tun plynů, které ohřívají atmosféru, zároveň doháníme k hranici kolapsu ekosystémy, které je zachytávají. Můžeme tak spustit globální dominový efekt, kdy kolaps jednoho ochranného mechanismu vede ke zhroucení dalšího. Jakmile tuto řetězovou reakci jednou odstartujeme, už ji nebude možné zastavit. Tuto příležitost si nesmíme nechat ujít!

Oteplující se klima způsobuje tání arktické věčně zmrzlé země - permafrostu. V něm jsou uloženy obrovské zásoby uhlíku, který se po roztání působením chemických a mikrobiálních reakcí uvolňuje do atmosféry. A to především ve formě metanu – skleníkového plynu, který je násobně účinnější než oxid uhličitý.

Roztávající permafrost v sobě může po miliony let konzervovat viry a bakterie. Je pravděpodobné, že jeho tání aktivuje nemoci, které lidstvo během své evoluční historie vůbec nepotkalo. Oteplení může také rozšířit nemoci do oblastí, kde dříve nebyly. Borelióza bývá označována za jednu z prvních nemocí globálního oteplování.

Oteplení o 1,5 až 2 stupně je řadou klimatologů označováno jako hranice katastrofy, jejíž překročení významně zvyšuje riziko destabilizace klimatického systému. Pacifické státy hranici oteplení o dva stupně označují přímo za „hranici genocidy“.